Zelený čtvrtek je den kněžství. Více, než kdy jindy, církev děkuje za tuto svátost, za kněze a zároveň za ně prosí. V dnešní době se zdá modlitba za kněze ještě více aktuální. Při této příležitosti tedy nabízíme krátký úryvek z kázání papeže Františka, které pronesl při mši se svěcením olejů na Zelený čtvrtek v roce 2014. Mluvil o tom, že kněží jsou pomazáni olejem radosti, aby olejem radosti pomazávali. Kněžská radost má mít tři základní charakteristiky. Je radostí, která nás pomazává, je nezkazitelnou a je misionářskou.

"Radost je misionářská. Tuto třetí charakteristiku chci obzvlášť sdílet a zdůraznit: radost kněze se důvěrně pojí ke svatému věřícímu Božímu lidu, protože se jedná o radost výrazně misionářskou. Pomazání je zřízeno k pomazání svatého věřícího Božího lidu: křtem, biřmováním, péčí a posvěcováním, žehnáním, utěšováním a evangelizováním.

A poněvadž je radostí, která proudí pouze, je-li pastýř uprostřed svého stádce (i v tichu modlitby je pastýř, který se klaní Otci, uprostřed svých ovcí), proto je „radostí střeženou“ samotným stádcem. I ve chvílích smutku, kdy se všechno halí temnotou a svádí nás závrať osamocení, oněch chvil apatie a nudy, které na nás v kněžském životě dotírají (a kterými jsem také prošel), dokonce i v těchto chvílích je Boží lid schopen střežit radost, je schopen tě chránit, obejmout, pomáhá ti otevřít srdce a nalézt znovu obnovenou radost."

Celé znění homilie je ZDE

 

(zdroj:Will Richards, www.flickr.com, cc)

A tady se nabízí otázka, jak my naše pastýře chráníme, objímáme? Jak jim pomáháme? Neseme je ve svých modlitbách? Jak moc se naší kněží na nás mohou spolehnout?