Velkou osobností připomínanou tento týden je sv. Jan Pavel II., jehož památka je ustanovena na den, kdy byl zvolen papežem, tedy 22. října. Jeho textů, ze kterých se dá stále čerpat, je mnoho. Zde nabízíme několik úryvků z apoštolského listu o růženci Rosarium virginis Mariae.

(foto: Elena, www.flickr.com, cc)

 


Modlitba růžence, svou povahou mariánská, je nicméně modlitbou plynoucí ze srdce orientovaného ke Kristu. Svými střídmými prostředky vyjadřuje hloubku celého křesťanského poselství a je témeř jejich shrnutím. Zaznívá zde Mariina modlitba, její ustavičné Magnificat za dílo spasitelného vtělení, jež mělo počátek v jejím panenském lůně. Křestanský lid se tak vydává do školy Mariiny, v níž je přiveden ke kontemplaci krásy Kristovy tváře a zakoušení hlubin jeho lásky. Skrze růženec veřící čerpají hojnost milostí přijímaných takřka z rukou samotné Vykupitelovy matky.

 

Růžencová šňůra

Tradiční pomůckou při recitaci ružence je růžencová šňůra. V nejpovrchnějším pojetí se
často stává pouhým počítadlem Zdrávasů. Ružencová zrna však vyjadřují také určitou
symboliku, která může být dalším obohacením kontemplace.
První věcí v tomto ohledu, které je třeba si povšimnout, je sbíhání se zrn u zobrazení
Ukřižovaného, který tak samotný průběh modlitby vlastně otevírá i uzavírá. V Kristu je
soustředen život i modlitby veřících. U Ježíše vše začíná, k němu směřuje a skrze něho pak
všechno v Duchu svatém spěje k Otci.
Jako nástroj k počítání určující rytmus modlitby pak připomíná nekončící kontemplaci
i cestu ke křestanské dokonalosti. Blahoslavený Bartolo Longo pohlížel na růžencovou šňůru
jako na „pouto“, kterým jsme svázáni s Bohem. Ano, pouto, avšak pouto příjemné, neboť
takový je i svazek, který nás spojuje s Bohem, naším Otcem. Je také poutem „synovským“,
které nás uvádí v soulad s Marií – „služebnicí Páně“ (Lk 1,38) – a nakonec i se samotným
Kristem. Ten, ač je Bohem, se z lásky k nám „ponížil“ (Flp 2,7).
Ušlechtilé je také rozšířit symbolický význam růžencové šňůry na naše mezilidské vztahy,
kdy nám může připomínat svazek společenství a bratrství, který nás všechny spojuje v Kristu.

 

Růženec s rodinou

Růženec je modlitba za mír a stejně tak je a vždycky byl modlitbou rodinnou a za rodinu. Růženec býval velmi oblíbenou modlitbou křesťanských rodin a je jisté, že měl na rodinné společenství příznivý vliv. Toto cenné dědictví bychom neměli opouštet. Je třeba vrátit se k rodinné modlitbě a modlit se také za rodiny s využitím právě této formy modlitby.
Ve svém apoštolském listě Novo millennio ineunte jsem povzbuzoval ke slavení Liturgie
hodin také laiky v běžném životě farních společenství či křesťanských skupin. Nyní bych
chtěl udělat totéž s modlitbou růžence. Tyto dvě cesty křesťanské kontemplace se vzájemně
nevylučují, ale naopak se doplňují. Chtěl bych tedy požádat ty, kdo se věnují pastoraci rodin, aby modlitbu růžence vřele doporučovali. Rodina, která se v jednotě modlí, zůstává sjednocena. Svatý růženec se v pradávné tradici jeví jako zvláště účinná modlitba sjednocující rodinu. Jednotliví členové rodiny, kteří obracejí svůj zrak k Ježíši, znovu nabývají schopnosti dívat se do očí jeden druhému, aby pak spolu rozmlouvali, projevovali si vzájemnou solidaritu, navzájem si odpouštěli a čerpali sílu ze závazku lásky obnoveného Božím Duchem. Mnohé problémy současných rodin – zvláště v ekonomicky rozvinutých společnostech – plynou ze vzrůstajících těžkostí s komunikací. Rodiny nedokáží být pospolu a řídké příležitosti, kdy se tak stane, jsou nejednou pohlceny sledováním televizní obrazovky. Návrat k recitaci růžence v rodinách znamená vložit do každodenního života velmi odlišné obrazy, totiž obrazy tajemství spásy: obraz Vykupitele a obraz jeho Nejsvětější Matky. Rodina, která se společne modlí růženec, zprostředkovává něco z atmosféry domu v Nazaretě: Ježíš je středem pozornosti, sdílejí se s ním radosti i bolesti, do jeho rukou jsou vkládány potřeby a plány, od něj je čerpána naděje a síla k dalšímu putování.

 

Růženec s dětmi

Je také krásné a prospěšné svěřovat této modlitbě růst a rozvoj dětí. Vždyť právě
v růženci sledujeme Kristův vývoj od jeho početí až k smrti a konečnému vzkříšení a slávě.
Pro rodiče je čím dál složitejší sledovat své děti v různých etapách jejich života.
V technologicky rozvinutých společnostech prostoupených působením sdělovacích prostředků
a globalizací se všechno stalo mnohem rychlejším a kulturní mezigenerační rozdíly se ještě
více prohloubily. Nejrozmanitější signály a různé nepředvídatelné zkušenosti si v životě dětí
a mládeže rychle otevírají prostor. Rodiče pak při pohledu na rizika, kterým musí jejich děti
čelit, nejednou prožívají velké úzkosti. Někdy zakouší trpká zklamání, když jejich děti
podléhají vábení drog, svádění k bezuzdnému požitkárství, pokušení k násilí a všelijakým
projevum ztráty smyslu a zoufalství.
Modlit se růženec za děti, ba co více, spolu s dětmi a vychovávat je od raných let k prožívání tohoto každodenního „modlitebního spočinutí“ v rodině, není samozřejmě řešením každého problému. Jistě se ale jedná o duchovní pomoc, kterou nelze podceňovat. Dá se namítat, že růženec se zdá být modlitbou, která není příliš přizpůsobena vkusu současných dětí a mládeže. Tato námitka nejspíše míří na nesprávnou formu této modlitby. Nic nestojí v cestě tomu, aby (při zachování základní struktury) děti a mládež tuto modlitbu – v rodině i ve skupinách – obohatili vhodnými symbolickými a praktickými prvky, které by pomáhaly jejímu chápání a docenění. Proč to nezkusit? Pastorace mládeže s pozitivním, horlivým a tvořivým postojem (jak je to zřetelně vidět na světových dnech mládeže) je s Boží pomocí schopna vskutku pozoruhodných činů. Bude-li modlitba růžence správným způsobem předkládána, jsem si jist, že mládež bude schopna dospělé překvapit způsobem, jakým tuto modlitbu přijme za svou, i její recitací s nadšením, které je pro jejich věk tolik charakteristické.

 

 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S.: Co vy a růženec? Modlíte se jej? Modlíte se s rodinou?