13. září si připomínáme svatého Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve. Narodil se kolem roku 349 v syrské Antiochii. Vystudoval řečnictví a filosofii, ale brzy dal přednost mnišskému životu. Ve dvaceti letech přijal křest, stal se knězem. Upozornil na sebe svou výmluvností. V roce 397 byl zvolen konstantinopolským patriarchou. Dvakrát byl ve vyhnanství pro svou kritiku rozmařilého života ve městě a u císařského dvora. Z druhého vyhnanství posílá své přítelkyni následující dopis. Zemřel 14. září 407 ve vesnici Komaně, v dnešním severním Turecku. V roce 1908 byl prohlášen za patrona kazatelů.

 

(foto:Defence Images, www.flickr.com, cc)

 

Drahá sestro Olympie,

poslouchej prosím, co Ti chci říci. Budu se snažit vyvést Tě ze smutku a pomoci Ti zbavit se černých mraků v mysli. Proč jsi tak ustaraná, smutná a znepokojená? Proto, že bouře, jež doléhá na církev, je silná a hrozivá a zahalila všechno do temnoty? Proto, že se blíží svému vrcholu? Proto, že nám každý den přináší hrůzu nahánějící ztroskotání, zatímco se celý svět kolem nás řítí v sutinách?

Vidíme moře vzdouvající se ze svých nejhlubších hlubin a mrtvá těla námořníků plovoucí na hladině. Vidíme další z nich přemožené silou vln, zlámané trámy, roztrhané plachy, roztříštěné stěžně, vesla vyrvaná z rukou veslařů a kormidelníky sedící nečinně u kormidla s rukama v klíně. Všechno je tak beznadějné, že mohou pouze křičet, sténat, plakat a naříkat. Nevidíme ani moře ani oblohu. Hluboká pustá temnota zahaluje všechno. Člověk nevidí druhého člověka. Vlny se vzoudvají a hřmí všude kolem. Mořské obludy vyplouvají z hlubin a ohrožují námořníky. Žádná slova však nedokáží vyjádřit nevyslovitelné. Žádné výrazy, jež dokáži vymyslet, nemohou plně popsat hrůzu naší doby.

Třebaže si všechnu tu bídu dobře uvědomuji, nikdy jsem nepřestal doufat. Vždycky mám na mysli Nejvyššího Lodivoda. On se nemusí spoléhat na své kormidelnické umění, aby překonal bouři. Stačí mu jenom pokynout, aby se zuřící moře utišilo. A pokud si s tím dává na čas, je to prostě jeho rozhodnutí. Nevysvobodí nás z nebezpečí, hned jak nás začne ohrožovat, nýbrž zažene je, až bude blízko svého vrcholu, ve chvíli, kdy už se všichni vzdají naděje. Až tehdy nám ukáže své divy a zázraky. Až tehdy odhalí moc, kterou ovládá jen on, a naučí trýzněné trpělivosti.

Nenech se tím, co se děje, odradit. Musíš se bát pouze jediné věci, jež Tě pokouší, a to je hřích. Řekl jsem Ti to už mnohokrát. Všechno ostatní nemá žádný význam: spiknutí, hádky, zrady, lži, obvinění, zabavení majetku, vyhnanství, ostré meče, nebezpečí moře nebo hrozba války. Nic netrvá navždy. To všechno pomine. Může to zasáhnout pouze naše smrtelná těla, nemůže však zranit naše duše.

Když nám chtěl apoštol Pavel ozřejmit bezvýznamnost světských starostí a bolestí, podal to velmi krátce a jasně: "viditelné je dočasné, neviditelné však věčné." (2 Kor 4,18). Proč by ses tedy měla obávat časných věcí, které přicházejí a odcházejí v nekonečné řadě? Přítomnost může být šťastná nebo smutná, jistě však nepotrvá věčně.

Nedělej si starosti s těmito věcmi. Přestaň protestovat proti tomu nebo onomu člověku. Přestaň se honit za přeludy, neboť všechno lidské úsilí je pouhý přelud. Místo toho znovu a znovu volej k Ježíši, jehož miluješ, a pros ho, aby se k Tobě obrátil. Pak Tvůj smutek zmizí v jediném okamžiku. Tvůj Jan Zlatoústý

 

 

vybráno z knihy Dopisy velkých osobností hříšníkům II.
v roce 2002 vydalo Karmelitánské nakladatelství