Zajímavé a podnětné přednášky a promluvy zaznívají na Celostátních setkáních animátorů. Následující text je část promluvy, která zazněla v rámci večerního programu v roce 2014, kdy se setkání konalo v Třešti. Autorem je fr. Antonín Krasucki OP.

 

(foto: Ana Sofia Guerreirinho, www.flickr.com,cc)

 

Rád bych s vámi prošel cestou, kterou Ježíš touží projít s každým z nás: naši životní cestou. Možná se k některým okamžikům neradi vracíme, protože jsme zklamali, byli slabí nebo někým zraněni. S něčím si nevíme rady a tak jsme to raději potlačili. Jsme nešťastni z neodpuštění, ale nemáme sílu udělat ten krok. Hořkost, hněv, sebelítost nám brání pokojně a šťastně žít. Ježíš chce s tebou jít jako dobrý pastýř, který tě dobře zná, hledá tě, pozvedá a nese na svých ramenou zpět domů. Chce s tebou jít jako milosrdný samaritán, který se ke zraněnému soucitně sklání a zachrnuje jej před lhostejností a smrtí. Chce s tebou jít jako milosrdný otec, který čeká na svého ztraceného syna a otcovsky jej objímá i v jeho zuboženém stavu. Půjde s tebou i jako milosrdný soudce, který s tebou chce pojmenovat zlo zlem a dobro dobrem, ukázat ti tvé přednosti i meze, abys je přijal.

 

Než s Ježíšem vyjdeš na tuto cestu, uvědom si, že ti svět nabízí i jiná řešení, která však nikam nevedou. Dělat jako by nic? Svádět to na druhé? Malomyslnět a nenávidět se? Užírat se touhou po pomstě a odplatě? Tímto směrem nás vždy vede Boží nepřítel. Evangelium nám ukazuje cestu naprosto jinou. Nahlédněme do domu Marie a Marty v Betánii. Obě sestry jsou zasaženy těžkou nemocí svého bratra a nakonec jeho smrtí. Co udělají? Pozvou do této chvíle Ježíše: „Pane, přijď k nám!“ Podle jejich mínění přichází Pán pozdě, upřímně mu vyjadřují své výčitky: „Kdybys tu byl, bratr by nezemřel“. Avšak přes to všechno si uchovaly víru: „Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“

 

I ty můžeš beze strachu a s důvěrou Kristu předložit své lidské výčitky, čemu ve svém životě nerozumíš a co nechápeš. Ale předlož mu tyto výčitky nikoli zoufale a s rozervaností, nýbrž s vírou: „Pane, věřím, že i teď s tím můžeš něco dělat!“ Jako Martě a Marii řekl: „Já jsem vzkříšení a život! Věříš tomu?“, tak i tobě zcela osobně nad tvou životní cestou a plány říká: „Já jsem odpuštění, uzdravení a pokoj. Věříš tomu?“ Ano, to je první odpověď, kterou dnes můžeme Kristu dát.

 

publikováno se svolením
Sekce pro mládež při ČBK