Následující text je úryvek z kázání na 2.neděli velikonoční. Možná je to trochu jiný pohled, než na jaký jsme zvyklí. Ruku na srdce, nepodobáme se až příliš apoštolům? Prosme o Ducha Svatého, protože bez něj radostnou zvěst o Vzkříšeném dál nepředáme.

(Nevěřící Tomáš - Gerard van Honthorst, 17. století, www.wikipedia.org)

Denně jsme vystavení útokům různých informací. Jedny jsou klamné, jiné více-méně pravdivé, další zas jen polopravdy, kde se řekne A, ale neřekne B... Rozumný člověk si je musí přebrat, případně ověřit. A tak zdravé pochybování je na místě. Často člověk nemůže věřit ani sám sobě, vždyť každý se může zmýlit, nebo i zklamat…
„Viděli jsme Pána.“ Takto přivítali apoštola Tomáše ostatní učedníci. A jeho reakce? Stala se světoznámou: „Dokud neuvidím, neuvěřím“… Nedivím se mu. Jeho odpověď je celkem oprávněná: a kde je druhá část svědectví? Ta věta „Viděli jsme Pána.“ je pouze oznámení a chybí tam nějaké pokračování. Tam ze strany ostatních apoštolů neměla být tečka. Mělo to znít trochu jinak, například:
Viděli jsme Pána, a proto jsme plní radosti.
Viděli jsme Pána a proto se už nezamykáme.
Viděli jsme Pána a nejsme už vystrašeni.
Viděli jsme Pána a...
Jednoduše, za touto větou nemá být nikdy tečka. Setkání s živým Pánem nesmí nikdy končit tak, že jsem ho viděl a hotovo, nic se nezmění… Tomáš však na apoštolech žádnou změnu neviděl. Stále zůstali za zavřenými dveřmi. Za týden stejně tak. Pán přišel a oni měli zamknuto. Pak není divu, že Tomáš takto reagoval…

I my jsme slyšeli zprávu o zmrtvýchvstání. I my musíme nějak reagovat…
Víra má být živá a podepřená skutky lásky a milosrdenství, aby naše svědectví bylo opravdové…
Pokud se nezmění aslepoň trochu náš život, budeme se podobat ostatním učedníkům a pak se nedivme, že kolem nás je mnoho nevěřících Tomášů…

 

P. Tomáš Caha