Většinou jen dvakrát v roce přicházíme do chrámu v noci, a to o Vánocích a o Velikonocích. Temnota vánoční noci je prozářena radostí z narození Božího syna. Bůh se stal člověkem a Boží láska je mezi námi. Temnota velikonoční noci je zase prozářená radosti z Kristova vitěztví nad hříchem a nad smrtí. Lidé ho sice zabili, ale on vstal svou moci. Lidé to světlo zhasli, ale ono znovu září a nikdy už nebude možné je uhasit.

 

(foto: Jose Helio, www.flickr.com, cc)


Můžeme být lidmi, kteří rádi pobudou v tom Božím světle, chtějí si vzít trochu duchovní radosti jako sváteční pochoutku či ozdobu, odnést si plamínek do všedních dnů. A nebo můžeme být lidmi, kteří objevili Krista jako světlo svého života a jednoznačně se rozhodli pro život s Kristem, který je Světlo světa a který může cele a natrvalo prozářit život i srdce.


Prvním svědkem vzkříšení je kámen, který je odvalen. Co může být tím kamenem v našem životě? Kámen, který uzavírá hrob je symbolem blokád, které nám brání žít. Když máme starosti, máme pocit jakoby nám ležel kámen na srdci. Z minulosti nás mohou tížit nějaká zranění, která nám znemožnují vstát a jít svou cestou. Někdy nás jako kámen na srdci tíží budoucí události: máme strach z nějakého rozhovoru, zkoušky, těžké operace, jak to bude v naší rodině. Někdy nás tíží jako kámen jednání druhých lidí: v jejich blízkosti nemůžeme volně dýchat, omezují nás, blokují nás, nejsme v jejich blízkosti ve své kůži. Odevzdejme tyto záležitosti Kristu, aby on to proměnil a dal všemu smysl, aby on odvalil kámen strachu z našeho života.


Pro tolik lidí dnešní doby je Kristus mrtvý. Ani si neumějí představit, že by se s ním mohli někde setkat. Pro některé křestany je Ježíš historickou osobností, s níž se lze setkat jen v biblických vyprávěních. Možná mu přednášejí zbožné modlitby, ale ještě je nenapadlo, že by ho mohli potkat skutečně živého a ještě v tomto životě s ním prožít opravdové osobní a silné setkání. Stačí se nechat vést svou touhou po něm a láskou k němu.

 

P. Tomáš Caha