Nevyžádané rady mládeži - to je název poslední knihy Marka Váchy. Celá kniha je velkou výzvou k aktivitě a varuje před promarněným a nenaplněným životem. S laskavým svolením nakladatelství zde vybíráme jednu z kapitol:

 

(foto: Joe King,www.flickr.com, cc)

Jak moc bych si přál, abych po vás mohl hodit šátek s buchtami a hůlku a zabouchnout za vámi dveře a nechat vás. Jak moc bych vám, milí mladí lidé, přál, abyste zahodili svoje mobilní telefony, zahodili svoje skype, whatsappy, vibery, sms, facebooky, maily, twittery a všechny tyhle věci, jak moc bych vás chtěl postavit před problém a nedopustit, abyste jej mohli konzultovat s kýmkoliv jiným, než je vaše srdce. Jak moc bych vás chtěl vyslat do děsivé krajiny stínů bez wifi a bez signálu. Do polárních krajů nebo hor, kde byste nemohli dlouhé týdny surfovat a ani nikoho konzultovat, ani fotografie z cesty věšet na Face, ani na Instagram, ani nepsat blogy, ani nečíst komentáře, ani nečíst zprávy z domova či ze světa, chci vás dovést na místo, kde byste byli definitivně a dokonale sami, v zemi, kde jediná chyba může znamenat smrt. Moc bych si přál, abyste už konečně dokázali žít sami, abyste byli utrženi z řetězu závislostí těchto nebo jiných, doslova a do písmene, abyste se konečně utrhli z řetězu, abyste se tak chovali a tak žili, protože jste zrozeni ke svobodě.

 

Potřebuji vás, potřebuji, a svět kolem vás potřebuje vaši kreativitu, vaše postřehy, charismata každé a každého z vás a to, abyste se zasadili o věci, které považujete za správné, abyste byli osobnosti a prosadili, co je správné, a ano, abyste tím pádem nevyhnutelně měli nepřátele. No a co. Kdo sedí v křesle nebo vede sáhodlouhé hovory a analýzy církevního i politického dění v rodině nebo na spolču nebo po sakristiích, zůstane za ním prodiskutovaný život, nic víc. Moc vás prosím, abyste se trochu vrhli do světa, i toho mediálního, a nezůstali při zdi a nedrželi se zpět a nemysleli, že kdo ustoupí, je ten moudřejší. Zbabělejší ustoupí. Jistěže spousta katolíků vás bude ze svých vyhřátých křesel a zateplených domácností kritizovat za to, že tohle jste mohli v té televizi říct malinko jinak, tohle v tom rozhovoru pro rozhlas mohli rozvést, no a v té debatě o vědě a víře jste nezmínili potraty, proč? Je to jako s hokejovými fanoušky u televize, ano, ta přihrávka mohla být přesnější, střela prudší a zde stačilo podržet puk – a moje odpověď je, tak si to zkuste zahrát sami, vážení televizní diváci. Je to jako v tom Renčínově vtipu – po fotbalovém zápase máme v národě deset miliónů trenérů, kteří přesně ví, co se mělo dělat.

 

Milí mladí lidé, že něco někde řeknete nebo napíšete špatně nebo budete napoprvé nervózní, nevadí, žádný učený z nebe nespadl, podruhé to bude lepší, potřetí ještě lepší, po čtvrté ok.

 

Jen prosím vás neseďte doma a nedumejte o své sexualitě, ano?

 

A já opravdu potřebuji, abyste byli solí země a světlem světa, abyste se nebáli, abyste malovali a psali a skládali a ustáli následnou slávu i pohrdání, abyste se porvali o výslednou tvář světa, abyste měli chuť žít.

 

Svět hladoví a žízní po lidech, kteří se zcela odevzdali Bohu, mohu-li to takto zbožně říct. Přichází doba, kdy je vás všech třeba, kdy budeme všichni soleni ohněm a kdy se po nás bude dost naléhavě žádat, abychom byli solí světa. Ta doba je zde.

 

Nevyžádané rady mládeži
Marek Vácha
Nakladatelství Cesta, 2017