„Křesťané jsou takoví smutní lidi.“ Tuhle větu už jsem slyšela několikrát. Opravdu jsme smutní? Ale v Bibli se píše, že máme mít radost.

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se. To je verš z listu Filipským, čtvrté kapitoly. Víme tedy, že se máme radovat, ale život často radostný není. Denně řešíme spousty problémů a těžkých nebo nepříjemných situací. Lidi nás štvou, na úřadech jsou fronty a sousedův pes zase celou noc štěkal. Na Bibli mě fascinuje to, že neříká jenom co máme dělat, ale také jak to máme dělat. Zmíněný verš totiž pokračuje: netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu. Děkujte. Vděčnost, to je to, co nám dá hlubokou, opravdovou radost. Vždycky je za co děkovat, i v těch nejtěžších situacích. V každém okamžiku totiž máme dvě volby. Buď se budeme ohlížet za tím, co už třeba nemáme anebo Bohu poděkujeme za výsadu, že jsme danou věc nebo setkání mohli prožít. Zkusme to, třeba zrovna dnes. Zkoumejme, co všechno máme nebo jsme měli, koho jsme potkali, co jsme směli dát nebo naopak přijmout. Děkujme. Pak budeme prožívat opravdovou, hlubokou, radost navzdory okolnostem.

 

Kateřina Hodecová
Myšlenka na den, Radio Proglas