Ve zdravém těle je prý zdravý duch. Lidé pro hezký vzhled svého těla, pro to, aby vypadali dost, ale opravdu dost dobře, pro to, aby byli zdraví atd. dělají spoustu věcí - někdo křoupe různé kořínky, jiný se trápí odporně chutnajícími čaji, jiní chodí do fitness-center. Jednoduše péče o tělo dá mnohým mnoho práce.

(foto: www.flickr.com, cc)

Tělo je velký dar - vždyť je od Boha. Někteří jím pohrdali (například Platon a jeho žáci), další je přeceňovali. Odpověď na tvůj vztah ke svému tělu se rýsuje v životě Ježíše Krista. To, že sám Boží Syn na sebe vzal lidské tělo, to je svým způsobem potvrzení a pozdvihnutí daru lidského těla. Ježíš si vážil těla, avšak nepropadl vášním svého těla, i když byl k tomu pokoušen. Nepodlehl - podobal se nám totiž ve všem kromě hříchu...ale protože byl pokoušen, má s námi soucit - to je úžasné!

My lidé žijeme tělesný život. Svatý Pavel však vystupuje proti takzvanému tělesnému životu. Že by nepřijímal dar tělesnosti? Jistě ne. On tím takzvaným tělesným životem má na mysli momenty lidského života, kdy člověk neužívá daru své tělesnosti v souladu s Božím plánem....v touze po rozkoši (vlastně po Bohu) sáhneme často po ledačems, hlavně po hříchu.

S lidským tělem je spjata lidská duše. Obojí patří k sobě, není moc šťastným počinem je nějak rozdělovat, ale naopak je dúležité vést je k harmonii. Péče o duši je móóóc dobrá, výhodná a lukrativní záležitost. Když investuješ tolik času do těla, tak kolik bys asi měl či měla věnovat duši, hm? Tak schválně: Kolik času strávíš denně před zrcadlem, u jídla, při zábavě? A teď: Kolik času denně strávíš před Hospodinem v modlitbě? :)

Tentýž svatý Pavel nás vybízí k tomu, abychom žili duchovním životem a tak se ubránili propadnutím vášním těla. ...Co to ale znamená? Být duchovním člověkem znamená snažit se žít v Duchu Svatém a s Duchem Svatým. Objevíš tak cenu štěstí, neobyčejnou radost a pokoj, které tento svět nemůže dát ani vzít, protože pochází od Boha. Díky tomu, že budeš duchovní, můžeš někdy i nevědomky pracovat na produchovnění svého okolí, naší společnosti, která se tolik vzdaluje Bohu. To, že ty půjdeš na hloubku, má prospívat celku, všem těm, se kterými se potkáváš ve škole, na pracovišti, na ulici atd. Staň se tak hlasatelem evangelia. Vždyť k tomu máme poslání od našeho křtu - máme účast na prorockém, kněžském a královské poslání Krista. Prorok hlásá slovo - ty je díky niternému duchovnímu životu s Bohem můžes účinně hlásat. Kněz se stará o bohopoctu - svým duchovním životem, svojí účastí na bohoslužbách, tím, že se modlíš apod. svědčíš o Bohu, o tom, že jsou vyšší hodnoty, o nichž jsi přesvědčen, přesvědčena. Děti království žijí slovo Boží, co slyšíš v evangeliu, to srovnáváš se svým životem, uvádíš do praxe.

Mnozí usilují o atraktivní linii, mnozí ji nabízejí za velké peníze...My křesťané bychom měli strhávat ostatní především krásou duše, naše duše by měla být atraktivní. Nemusíte chodit do žádného vymakaného studia krásy. Péči o duši, ale i o tělo vám Bůh nabízí skrze církev. Proto církev také nabízí atraktivní linii - totiž atraktivní linii duše.

 

 

P. René Strouhal