V životě se můžeme dostat do nějakých velkých těžkostí, ve kterých nevíme kudy dál. Právě tehdy je důležité se obracet k Ježíši a snažit se udělat to, co je v našich silách. Nebát se říci: ,,Pane Ježíši tady jsem, jestli jsi mě chtěl tady mít a mám možnost udělat věci, i když se mi do nich nechce, tak mi prosím pomoz a s tvoji pomocí to udělám”.


(foto: Flavio Spugna, www.flickr.com, cc)


Člověk, když  se dostane do nepříjemných situací, tak si říká proč já, proč zase, co to má znamenat? Často se pak ale díky té jedné věci stane druhá věc, pro kterou stálo za to tu první podstoupit.

Ježíš nám neslibuje, že život bude procházka růžovou zahradou, ani evangelium nám neslibuje, že nebudeme nemocní, ani že se nám něco špatného nepřihodí. Co je ale důležité, že ve všech těch oblastech, okolnostech, Ježíš bude s námi a my můžeme být s ním.

Kéž bychom nikdy neztratili to světlo, kéž bychom nikdy neztratili víru, protože to je to jediný, co člověku v takové té mlze zbývá, že je zakotven v Kristu. Neztrácejme víru, když prožíváme těžkosti svého života, protože jedině o víru v Ježíše Krista se můžeme opravdu opřít.


Nebojme se říkat:

,,Věřím Ti Ježíši, i když se pode mnou všechno řítí, věřím Ti.”