Na konci dubna (29. 4.) slavíme svátek sv. Kateřiny Sienské, učitelky církve. Přinášíme výběr z jejího spisu Dialog s Boží prozřetelností. Jedná se o dialog duše s Pánem, kdy Pán odpovídá na otázky a osvětluje mnohé užitečné pravdy. Jde o klasické dílo dominikánské duchovní školy.

 

 (foto: JD Warrick, www.flickr.com, cc)

 

Tři věci musíš dělat, aby ti nevědomost nezabránila v dokonalosti, k níž tě povolávám, a aby zlý duch skrytý pod ctnostným pláštíkem lásky k bližnímu neživil ve tvé duši kořen domýšlivosti.

V ní bys totiž ihned upadla do nesprávných úsudků, které jsem ti zakázal; zdálo by se ti totiž, že soudíš podle práva, ale přitom bys křivdila, protože by ses řídila svým pohledem. Zlý duch by ti často ukazoval mnoho pravd, aby tě přivedl ke lži a aby tě ustanovil soudcem myslí a úmyslů tvorů obdařených rozumem: to jsou věci, které mám soudit jen já, jak jsem ti řekl.

Toto je jedna ze dvou podmínek, které musíš z mé vůle dodržovat: nevyslovovat neuspořádané, nýbrž jen uspořádané soudy,

A uspořádaný soud je následující. Jestliže tvé mysli výslovně, nejen jednou, ale víckrát, nezjevím chybu tvého bližního, nesmíš o ní mluvit s tím, u něhož podle svého názoru tuto chybu vidíš; máš však všeobecně napomínat za neřesti ty, kdo k tobě přicházejí, a s láskou a laskavostí rozsévat ctnost, přičemž můžeš naléhavě žádat nápravu, když to budeš považovat za potřebné.

Třebaže ti připadá, že ti často odhaluji chyby jiných lidí, nesmíš o nich jmenovitě mluvit, pokud ti k tomu nedám výslovný pokyn. Drž se toho nejbezpečnějšího způsobu, abys unikla úskokům a zákeřnosti zlého ducha. Chce tě totiž chytit na návnadu horlivosti, abys často vynášela nespravedlivé soudy o bližních a často je pohoršovala.

Proto má ovládat tvá ústa mlčení nebo svatá slova o ctnosti a pohrdání neřestí. A když se ti zdá, že u někoho rozpoznáváš nějakou neřest, nepřisuzuj ji pouze jemu, ale také sobě, čímž se budeš cvičit v pravé pokoře. Má-li totiž nějaký člověk určitou chybu, bude se mu snadněji napravovat, když se setká s láskyplným pochopením, a toto láskyplné napomenutí ho přiměje k nápravě, takže dokonce tobě řekne, cos ty chtěla říci jemu. A ty budeš v bezpečí, protože tak odřízneš cestu zlému duchu, který tě už nedokáže oklamat ani zabránit dokonalosti tvé duše.

Chci tedy, a máš to chtít i ty a ostatní mí služebníci, abyste se věnovali dokonalému sebepoznávání, abyste v sobě dokonaleji rozpoznávali mou dobrotivost. Tento soud, stejně jako všechny ostatní soudy, nechte na mně, protože soud náleží jen mně, nikoli vám, zanechte soudu, který je můj, a držte se soucitu, lačněte po tom, aby mi byla vzdávána úcta a duše došly spásy, a s horoucí touhou hlásejte ctnosti a napravujte v sobě i v ostatních neřesti způsobem, který jsem ti vysvětlil.

(Svatá Kateřina Sienská,
Dialog s Boží Prozřetelností,
výběr z kap. 102-103,
Krystal OP 2004)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Podnětem k sepsání Dialogu se stal mimořádně silný mystický zážitek, o kterém píše dominikán Rajmund z Kapuy, její zpovědník: „Asi dva roky před smrtí jí byla pravda z nebes zjevena s takovou jasností, že Kateřina byla puzena písemně ji zaznamenat pro ostatní. Požádala své pomocníky, aby jakmile uvidí, že se dostala do extáze, zaznamenali vše, co bude říkat. Tak byla v krátkém čase sepsána kniha obsahující dialog duše se samotným Pánem, v němž duše klade Pánu čtyři otázky a Pán jí odpovídá a osvětluje jí mnohé užitečné pravdy.“

Je rozšířen mylný názor, že Kateřina sepsala Dialog během pětidenní extáze, Ve skutečnosti však vznikal zřejmě po celý rok (1377-1378).

Kateřina byla negramotná, až v průběhu vzniku Dialogu se naučila psát – možná ho tedy částečně sepsala nebo zredigovala sama. Boha zde nazývá různě: Sladká Boží Pravda, Věčné Slovo, věčný Bůh.