Amoris Laetitia očami laika

Keď som sa dozvedela, že sa chystá vydanie tejto exhortácie naplnila ma veľká radosť. Predovšetkým radosť z toho, že pápež a spoločenstvo cirkvi chce reflektovať rodinu v jej súčasnom a širokom kontexte. Bola som zvedavá na slová a myšlienky, ktoré prinesie. 


Dnes vás pozývam na cestu. Začítajte sa so mnou textu exhortácie. Budeme postupovať pomaly a po častiach, tak ako to sám pápež František odporúča už v úvode. Hneď na začiatku musím povedať, že nie som teológ, čo sa vzdelania týka. Napriek tomu, ako veriaca žena, túžim spolu s mnohými "nazerať Boha", t.j. vidieť svoj život vo svetle Slova. Moje texty nemajú byť teologickou rozpravou, ale úprimným hľadaním Boha v živote manželky a matky, v živote rodiny a v kontexte osobného príbehu. Veď každý vo svojom živote píše vlastný a jedinečný príbeh osobného stretnutia so živým Bohom.

 

 

PRVNÍ KAPITOLA: Ve světle Slova (8.-13.)

Pápež píše: "Bible je zalidněna rodinami, pokoleními, příběhy lásky i rodinnými krizemi již od první stránky ... Vejděme nyní do jednoho z těchto domů pod vedením Žalmisty v písni, která se dodnes zpívá jak v židovské, tak křesťanské svatební liturgii:

„Blaze každému, kdo se bojí Hospodina,

kdo kráčí po jeho cestách.

Budeš jísti z výtěžku svých rukou,

bude ti blaze a dobře.

Tvá manželka bude jako plodná réva

uvnitř tvého domu.

Tvoji synové jako výhonky oliv

kolem tvého stolu.

Hle, tak bývá požehnán muž,

který se bojí Hospodina.

Ať ti Hospodin požehná ze Siónu,

abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života,

abys viděl syny svých synů: Pokoj v Izraeli!“ (Žl 128,1-6)"

Ty a Tvoje nevěsta

Chvejem sa pri čítaní týchto slov. Je to totiž Žalm, ktorý sprevádzal našu svadobnú liturgiu. Začal sa ním aj náš príbeh. Na svadobné oznámenia sme si zvolili slová zo Ž40 "Hľa,prichádzame Pane, chceme plniť Tvoju voľu." Vnímam, že na toto zvolanie odpovedajú práve slová žalmu 128, odpovedá Hospodin sám, svojim požehnaním.

 

Keď som vstúpila do kostola, všimla som si obdivné pohľady. Všetci vítali krásnu nevestu. Nie mňa osobne, ale nevestu, ktorou som v ten deň bola. Potom som prišla k svojmu ženíchovi a svet sa zastavil. Prestala som vnímať ľudí aj cvakanie foťákov. Skrátka a dobre, chcela som sa celým svojím bytím sústrediť na svojho ženícha a prosiť o požehnanie pre náš život. Nikdy som v kostole nečítala žiadny text verejne. V deň svadobný som sa však odhodlala vyznať svoju lásku slovami Piesne piesní v prvom liturgickom čítaní. Priestor chrámu zmizol, bol v tej chvíli len moj ženích, ja a Pán. Z nášho života zmizla ľudská samota a bolo to tak, ako vyjadruje pápež František v 12 odstavci prvej kapitoly: " vztah - z očí do očí - v dialogu také mlčenlivém, protože v lásce je mlčení často výmluvnější než slova. Je to setkání s tváří, s „ty“ odrážejícím božskou lásku, které je „jměním, pomocí, oporou a odpočinutím“ (Sir 36,24), jak praví biblický mudrc. Anebo – jak volá nevěsta z Písně písní v překrásném vyznání lásky a vzájemné odevzdanosti: „Můj milý je můj a já jsem jeho [...] Já jsem svého milého a můj milý je můj“ (Pís 2,16; 6,3)."

Ďalej pokračuje: "Z tohoto setkání, které léčí samotu, se rodí pokolení a rodina. ... Tím se naznačuje nejenom manželská jednota ve svojí pohlavní a tělesné dimenzi, ale také v dobrovolné odevzdanosti lásky. Plodem tohoto sjednocení je „jedno tělo“ jak ve fyzickém objetí, tak v jednotě srdcí a života, i v možném potomkovi, který se z obou narodí a genetickým i duchovním sjednocením ponese v sobě obě tato „těla“. "

Boh nám žehnal. Do roka sa nám narodil krásny chlapec, ktorý dostal meno po tatínkovi. Exhortace moment plodnosti lásky popisuje takto: "Překročme tedy práh tohoto klidného domu s jeho rodinou sedící u svátečního stolu. Uprostřed nacházíme pár, otce a matku, a celý příběh jejich lásky. V nich se uskutečňuje onen prvotní plán, ke kterému tak mocně odkazuje Ježíš: „Nečetli jste v Písmu, že Stvořitel na začátku učinil lidi jako muže a ženu?“ (Mt 19,4). Vysvětlující paralelou „Božího obrazu“ je překvapivě právě pár, „muž a žena“. Boží transcendence je zachována, ale vzhledem k tomu, že Bůh je zároveň Stvořitel, je plodnost lidského páru živý a účinný „obraz“, viditelné znamení stvořitelského činu. Pár, který miluje a rodí život, je opravdu živoucím „dílem“ (nikoli z kamene či zlata, což Desatero zapovídá), schopným vyjevovat Boha stvořitele i spasitele. Proto je plodná láska symbolem niterných skutečností Boha (srov. Gn 1,28; 9,7; 17,2-5.16; 28,3; 35,11; 48,3-4)."

A dodáva: " Objasňují to slova svatého Jana Pavla II.: „Náš Bůh ve svém nejniternějším tajemství není samotou, nýbrž rodinou, poněvadž v sobě má otcovství, synovství a podstatu rodiny, kterou je láska. Touto láskou je v božské rodině Duch svatý.“

 

Připravila Monika Šulc Michalková

@terre-eau