Přátelé Boží!
Trhalo mi koutky a měl jsem co dělat, abych se nezačal smát do telefonního sluchátka, když mě jedna věřící paní říkala, že jí zemřela nejlepší a jediná přítelkyně - totiž její kočka. Pak jsem si ale uvědomil, že pro člověka, který nikoho kromě čtyřnohého kamaráda nemá, a nejen pro takového člověka, je i taková ztráta bolestná.

(foto: leeyu_flickr, www.flickr.com, cc)

Byli jsem stvořeni jako vztahové bytosti a vztahy jsou pro nás důležité. Bůh je jeden a současně v Trojici - mezi Osobami Nejsvětější Trojice je úžasná komunikace lásky. Protože jsme byli stvořeni podle obrazu Božího (srovnej Gn 1,26; Kol 1,15), je nám vlastní komunikace. I ten, kdo ve své zatvrzelosti odmítá komunikovat, vlastně komunikuje už svým postojem odmítání, komunikuje svojí mimoslovní (nonverbální) komunikací. Dokonce i věci mají dialogický charakter - už svojí existencí, svým určením, místem ve světě, v řádu stvoření o něčem vypovídají.

Tak po celý život žijeme ve vztazích. Po rozkoukání se v rodině se seznamujeme s mnoha nám rovnými ve školce a pak ve škole :) atd. Známých, kamarádů a kamarádů míváme zpravidla spoustu. Vedle kamarádství se mluví o přátelství. Přátelství je ještě o něčem jiném, představuje něco hlubokého. Kolik lidí, kteří jsou přítomní v tvém životě, je ochotno nést s tebou i tvou potupu, nechat se kvůli tobě posmívat, nasadit pro tebe své síly, i když za to nemůžou už nikdy nic čekat na oplátku, a snad položit za tebe svůj život, i když jsi mu ublížil jako se například píše v Sirachovcovi: „Jestliže jsi vytasil meč na přítele, neztrácej naději, neboť je možno přátelství obnovit (Sir 22,21)? Do vznešených slov se dnes zaobaluje leccos, ale pravé přátelství se osvědčuje skutky. Svým způsobem výlučnou formou přátelství je pak vztah mezi mužem a ženou, kteří spolu chodí nebo už žijí v manželství.

Pan kardinál Špidlík píše ve své knize Prameny světla o tom, že nejkrásnější přátelství bývají přátelství duchovní. Pojí nás jedna víra, vzájemná modlitba, vyšší motivy....Přirovnává to ke kolu se středem a špicemi. Špice kola jsou si nejblíže právě ve středu. Čím více jsme blíž Bohu, tím jsme si bližší i v našich vzájemných vztazích. Písmo svaté to vystihuje takto: „Naopak trvale se přidržuj zbožného muže, o kterém víš, že zachovává přikázání, který smýšlí stejně jako ty, a když klopýtneš, ponese s tebou bolest“ (Sir 37,12).

Pro svou porušenou a teď již BOHU DÍKY vykoupenou lidskou přirozenost se stává, že i ten nejlepší přítel v něčem zklame - tady je příležitost skrze odpuštění pro prohloubení vztahu. Ale Ten, kdo nikdy nezklame, je Bůh. On má být pro každého z nás tím úplně nejlepším přítelem. Nabízí nám svoje přátelství, jemuž se nic nevyrovná! On mě chce mít svým přítelem - z toho se můžu těšit každý den - a to po celý život. On má být na prvním místě, tím přece nic neztratíme, ale získáme: Povolání k důvěrnému přátelství s Ježíšem nemůže minout budování důvěrných vztahů k lidem v Jeho jménu - to je obšťastňující přítomnost Krista mezi námi...Abych byl dobrým přítelem, je třeba mít za Přítele na prvním místě Boha. Teprve potom můžeme účinně hlásat Krista - přátelství, niternost, důvěrnost, láska...ty jsou totiž vždy mocnými a často nejlepšími prostředky každé opravdové reformace a evangelizace. Vždyť tolik lidí, kteří nepoznali Krista, jako by s de Saint-Exupéryho malým princem opakuje a křičí do ozvěny: „Buďme přátelé, jsem tak sám.“

 

P. René@padreRene