Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.


„Společenství“, jedno z nejkrásnějších jmen církve

Kéž bychom si mohli stále připomínat, že Kristus je společenství… Nepřišel na zemi, aby vytvořil další náboženství, ale aby všem nabídl společenství v Bohu. Jeho učedníci jsou povoláni, aby byli pokorným kvasem důvěry a pokoje mezi lidmi. Je-li společenství mezi křesťany skutečně živé, a ne pouhou teorií, vyzařuje naději. Ba ještě víc: může být oporou pro neodkladné hledání světového míru.
Společenství je zkušebním kamenem věrohodnosti církve. V tichu a lásce se rodí nejprve v hloubi srdce každého křesťana.

Buduji společenství v Bohu? Žiji v živém společenství církve? Buduji dům modlitby pro všechny národy?


bratr Roger z Taizé – Netušená radost, KNA 2006
(Zprac. Roman Kubín)