Kdyby sis hleděl mých přikázání, tvůj blahobyt by (se rozléval) jako řeka a tvé štěstí jako mořské vlny; bylo by jak písku tvých pokolení a potomků z tvého těla jako jeho zrnek.

Ale přece moudrost se ospravedlní svými skutky.


Ve vztazích mezi mužem a ženou se dnes klade takřka do výlučného popředí vztah citový: pokud trvá cit, je vše v pořádku, jakmile cit pomine, nechce se nám ve vztahu setrvávat, protože nám to nepřináší to, co bychom si přáli. Osobnost člověka však i ve vztazích trvá a je charakterizována v podobě tří nosných sloupů, kterými jsou vedle citu samozřejmě také rozum a dále vůle, u níž bychom se měli zastavit. Důraz na výchovu vůle a sebevýchovu je dnes do značné míry nepopulární, jako bychom se měli v životě řídit hlavně svými city a pocity.

Nechávám se vést jenom svými city a pocity? Zkouším znovu a znovu sám sebe vychovávat podle Božích přikázání? Neutíkám před vlastní sebevýchovou tím, že „vychovávám“ druhé?


Jitka a Petr Vytrvalí – Pobořený chrám (předmluva PhDr. Jaroslava Šturmy)
Paulínky 2015
(Zprac. Roman Kubín)