„Já jsem Hospodin, a nikdo jiný. Tvořím světlo a působím tmu, dávám štěstí a dopouštím neštěstí, já, Hospodin, to všechno působím.“


Existuje jakási dvojí Prozřetelnost, nebo lépe řečeno jediná Prozřetelnost, na kterou můžeme nahlížet ze dvou různých aspektů: zaprvé jako na impulz daný na počátku, který působí uvnitř každého tvora. Zadruhé pak jako na starostlivou péči, která přichází zvnějšku, jako na mateřskou pomoc, bdící oko, které neustále střeží své milované syny. U bytostí bez rozumu je přítomen první aspekt: „Jedná se o činnost Boží, která však, můžeme říci, nabývá konkrétní podoby v samotné přirozenosti zvířat, která spontánním a přirozeným způsobem pečují o své bytí.“ Tato činnost se ukazuje v jisté vrozené předvídavosti ohledně budoucnosti a právě v tomto smyslu ji sám Bazil nazývá péče (starostlivost; prozíravost, obezřetnost). „jak je možné, že jehně, které přeskočilo ohradu ovčína, rozpozná mezi tisícem ovcí barvu srsti a hlas své matky, že se k ní rozeběhne a začne hledat zdroje mléka, jež jsou určeny právě jemu. Tito tvorové vlastní jistý smysl, jemnější než naše rozumové schopnosti, který umožňuje, že každý bezpečně pozná, co mu náleží.“

Tato předvídavost existuje i u člověka, ovšem způsobem, který je pro rozumovou bytost důstojnější; vyžaduje naši svobodnou spolupráci. I my se musíme starat o své bytí, pečovat o sebe samé, předvídat ohledně nás samých, a to ne prostřednictvím slepého instinktu jako zvířata, ale vědomě, s využitím inteligence a poznání věcí. Musíme se, abychom tak řekli, nechat vést mateřskou Boží rukou. Protože se musíme starat o sebe samé, Stvořitel nám dal rozum.

Hřích není v první řadě překročení přikázání, ale zavržení úmyslu, který Bůh s člověkem má. Hospodin všechno působí, ale vyžaduje naši svobodnou spolupráci. Usiluji o ni? Jsem jí otevřen?


Tomáš Špidlík – Svatý rok milosrdenství, Refugium 2015