Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem.


Duch Svatý tedy činí křesťana „moudrým“. Nikoli však v tom smyslu, že má odpověď na všechno, ví všechno, ale v tom smyslu, že „zná“ Boha, ví, jak jedná Bůh, pozná, co je Boží a co nikoli, má moudrost, kterou dává našim srdcím Bůh. V tomto smyslu má srdce moudrého člověka chuť a příchuť Boží. (…) Nasloucháme-li Duchu Svatému, učí nás této cestě moudrosti, obdarovává nás moudrostí, která je viděním Božíma očima, slyšením sluchem Božím, milováním srdcem Boha, souzením věcí Božím soudem. Toto je moudrost, kterou nám dává Duch Svatý a všichni ji můžeme mít. Jenom o ni musíme Ducha Svatého prosit.
Pomyslete na maminku, které je doma s dětmi. Když dělá jednu věc, už myslí na druhou, jde od jedné věci ke druhé a řeší problémy s dětmi. Když se maminky unaví a křičí na děti, je to moudrost? Je moudré – ptám se vás – křičet na děti? Co říkáte je to moudrost nebo ne? Ne! Když však maminka vezme dítě, něžně mu něco vytkne slovy: „To se nedělá, proto a proto…“ a trpělivě mu vysvětluje, je toto moudrost? Ano! A to nám v životě dává Duch Svatý. Potom např. v manželství, když se manželé hádají, potom se na sebe ani nepodívají, nebo se dívají jen úkosem. Je to moudrost Boží? Ne! Když však řeknou: „Dobře, bouře přešla, udobřeme se“ a vykročí dál v pokoji, je toto moudrost? Ano! Toto je dar moudrosti. Kéž přijde do našich domovů, kéž přijde k nám všem!

 

Duch Svatý dává do našeho života příchuť Boží. Nasloucháme-li mu, učí nás moudrosti.

 

Papež František – generální audience 9. 4. 2014

(Zprac. Roman Kubín)