„Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven.“


Věrná duše chválí Boží řízení


Vše, co duše vlastní, vše, co máme vně i uvnitř, přirozeně nebo nadpřirozeně, jsou tvá dobrodiní a oslavují tebe, štědrého, svatého a dobrého, od nějž jsme to všechno přijali. Třebas dostal někdo víc a někdo míň, i tak zůstává všechno tvým a bez tebe nemůže mít z těch dobrodiní nikdo ani drobínek. Ten, kdo dostal víc, nemá nárok se vychloubat, že je to jeho zásluhou, ani se povyšovat nad jiné, natož se tomu méně obdarovanému vysmívat. Větší a lepší je totiž ten, kdo toho sobě připsal nepatrně a za vše co nejpokorněji zbožně děkuje. Pro štědřejší obdarování se stává nejzpůsobilejším ten, kdo se považuje za úplně nehodného a nejposlednějšího ze všech.

Jsem si vědom své nepatrnosti a Boží vznešenosti? Je v mém srdci plamen vděčnosti, nebo nabubřelost povýšené pýchy?


Čtyři knihy o následování Krista, Refugium 2015
(Zprac. Roman Kubín)