České rčení „mít selský rozum“ může někomu připadat směšné, ale ve své podstatě vyzdvihuje schopnost každého člověka myslet způsobem, který vede k objektivitě, ke skutečnosti, k pravdě. Být myslící bytostí znamená být vysoce kritickým člověkem. Což je něco jiného, než věřit jen sobě samému, všechno kritizovat a žít v uzavřenosti svých schémat. Jedná se o člověka, který neustále přemýšlí, kriticky posuzuje a zdroj svých názorů hledá především ve spolehlivých zdrojích.

 

(World Bank Photo Collection, www.flickr.com, cc)

 

Když jsem navštěvoval základní školu a pak gymnázium, bylo mi jasné, že co se týče matematiky a fyziky, budou učitelé hovořit nejspíše pravdu. Přeci nebudou tvrdit, že dvakrát dvě je šest! Nikdy jsem ale nezapochyboval, že co se týče dějin, občanské nauky, filozofie a etiky, budou poplatní tehdy propagované marxistické filozofii. Když jsem po takových hodinách přišel domů, diskutoval jsem s tatínkem, otevíral klasická filozofická díla, četl katechismus… Hledal jsem prostě pravdu. Ve škole jsem toho sice moc nenapovídal, ale vnitřně jsem pociťoval, že vím víc, než mnozí spolužáci, kteří se spokojili s pouhým opakováním politickou mocí propagovaných názorů. Ve skutečnosti ale i oni jaksi podvědomě vnímali, že se nejednou jedná o nepravdy.

Dnes se říká, že žijeme ve svobodné společnosti. Proč tedy v Krakově papež mladé varoval před ztrátou svobody? Proč jim říkal, že mnozí dělají vše proto, aby mladí byli nesvobodní? Proč je vyzýval, aby byli myslícími lidmi

Zřejmě to i v takzvaných demokratických zemích není se svobodou až tak jednoznačné.

Kdo dnes chodí do školy či navštěvuje univerzitu, byl by pošetilý, kdyby se domníval, že se dozvídá ve všem jen a jen skutečnost, objektivní pravdu a že vyučující už nejsou ve službách nejrůznějších ideologických schémat. Konec konců, mutační schopnost lidských bludů, jak prokazuje historie, má neuvěřitelnou regenerační schopnost.

Domnívám se, že model z komunistických dob, který jsem popisoval, je užitečné použít i dnes. Z jedné strany pohledu je jeho praktikování snadnější, protože je k dispozici mnoho kvalitní literatury. Z druhé strany je nutné upozornit, že je i daleko obtížnější. Ve skutečnosti je současný svět daleko složitější, než byl za komunistické éry. Proč? Tehdy bylo vše víceméně dvojbarevné. Buď zabarvené marxistickým názorem, nebo ne. Ale v současnosti? Bojová linie je daleko zastřenější. Ne nadarmo se říká, že nejhorší nesvoboda je ta, kdy si zotročený není svého omezení vůbec vědom. Orientovat se dnes ve světě, udržet si zdravý rozum, nerezignovat na hledání pravdy, to vyžaduje zřejmě daleko více námahy a odvahy, než v minulé době.

Důvodem spletité situace je zcela zásadní vliv mediálních mocností na názory lidí. Říká se, že co není v médiích, neexistuje. Ale co když média některé události prostě budou ignorovat a jiným se budou věnovat? Nejedná se o manipulaci? A co když se ujme ve filozofování názor, že pravda je nepoznatelná a relativní? Nejedná se o trestuhodnou kapitulaci rozumu a jeho podceňování?

Není nakonec člověk postmoderního věku krok za krokem zotročován? Zřejmě o tom musíme hodně přemýšlet a obnovit důvěru v selský rozum. Papež František k tomu mladé v Krakově vyzval.

 

P. Jenda Balík