Papež František se jeví jako milý, otevřený a velice milosrdný. Ano, je člověkem lásky ke každému jednotlivci, i když se jedná o lidi na špatné životní cestě či o ty, kteří slouží zlu. Avšak láska je vždy nutně spojena s pravdou. Jak říkal sv. Augustin: je třeba milovat hříšníka, ale nenávidět hřích. Z úst papeže Františka proto také zaznívají jadrná slova, leč ta nebývají náplní novinových titulků. Tak se stalo i během vigilie Světového dne mládeže v Krakově. Je vhodné vrátit se k výzvě, která se rovná vyhlášení velikého politického a sociálního tažení.

(foto: Vojtěch Pospíšil, www.clovekavira.cz)

„Milí mladí. Je mnoho lidí, kteří vás nemají rádi a chtějí vás omámit, uspat, chtějí, abyste nebyli svobodní. Musíme bránit naši svobodu!

Bůh nás zve, abychom byli politickými aktéry, myslícími lidmi a sociálními hybateli. Podněcuje nás, abychom vymýšleli solidárnější ekonomiku.

Dnešní svět vás žádá, abyste byli protagonisty dějin, abyste bránili svoji důstojnost a nenechávali o své budoucnosti rozhodovat druhé.

Pán chce, aby se tvoje ruce proměnily ve znamení pokoje, společenství a stvoření.

Ježíš tě volá, abys v životě zanechal stopu, která poznamená dějiny.“

Jasná výzva k činům a to velice odvážným.

Je třeba se ptát, jak je možné, že v Evropě, která byla vybudována na hodnotách evangelia, kde je většina lidí stále pokřtěná, se dějí taková zla, jakých jsme svědky (např. umělé potraty, rozvody, prodej zbraní) a kde se (většinou pokřtění) představitelé současné politické garnitury dostali do stavu, kdy se brání již jen malé zmínce, že Evropa má něco společného s křesťanstvím a hodnotami, které mají zdroj v lidské přirozenosti.

Je třeba povstat, s odvahou vykročit a nenechat se obalamutit a ukolébat plíživou totalitou, která se snaží vymazat z lidské společnosti vše, co je pro ni zásadní.

Co dělat?

Především studovat, ne však povrchně, ale do hloubky. Je třeba obnovit smysl pro filozofii bytí. Proto je třeba studovat Aristotela, sv. Augustina, sv. Tomáše, papeže sv. Jana Pavla II. a Benedikta XVI. A abychom nabídli i aktuální autory, můžeme zmínit třeba Petera Kreefta a Fabrice Hadjadja. Nespokojit se s povrchním relativismem, ale učit se myslet, jak vybízí papež František!

Dále se nabízí bohaté sociální učení církve. Zdaleka se nejedná o jakousi sociální práci, ale o velice seriózní pohledy na společnost, ekonomiku, politiku a celou lidskou společnost. K poznání tohoto bohatství může pomoci aktuálně vydaný soubor témat pro společenství mládeže s názvem: Křesťan ve víru světa. Na jaře 2017 se pak objeví DoCat – zpracované učení církve o sociálních otázkách pro mladé lidi.

Jen na okraj. Víme, že poslední encyklika papeže Františka Laudato sí, není zdaleka jen o běžně pojímané ekologii, ale že hovoří především o ekologii člověka a neváhá adresně označit příčiny aktuálních světových problémů?

A do třetice je třeba, aby se lidé, kteří mají zájem měnit dějiny, shromažďovali, společně se modlili, přemýšleli a hledali odpovědi.

Doba, kterou prožíváme, není zdaleka tak snadná, jak by se zdálo. Jedná se o etapu dějin, o které před sto lety Chesterton napsal, že se budou stavět pomníky manželovi, který nikdy neopustil svou ženu a že se budou pozvedat meče v bitvě za to, že listí je v létě zelené a že dvě a dvě jsou čtyři.

S francouzským filozofem Hadjadjem můžeme konstatovat, že církev má šanci zachránit tento viditelný svět právě proto, že má svůj zrak upřený k nebi.

Papež František přišel s radikální výzvou. Jak na ni, mladí, odpovíte?

 

P. Jenda Balík