Narodit se je základní danost, kterou dostáváme. Dar života, za který máme odpovědnost, dar, který přijímáme a rozvíjíme. Křest je zásadní změna života, od chvíle křtu jsme Boží děti a jsme včleněni do velkého společenství církve. Jedná se tedy o základ jakéhokoliv dalšího společenství a úkolu v církvi. Křest je pro měna člověka a zdroj každého povolání.
Křesťanský život je třeba chápat především jako základní odpověď na lásku Boží a na jeho pozvání, povolání, což v praxi znamená uskutečňování cesty života jako cesty svatosti. Putovat jako Abrahám, Mojžíš, apoštolové a svatí. Základní povolání je tedy svatost, ke které jsou povoláni všichni. Svatost není nic jiného, než naplnění vůle Boží, a tou je vždy dokonalost v lásce (srov.Lumen Gentium, 40), chápaná jako opravdová otevřenost k našim bližním a solidarita s nimi. Láska je počátek každého povolání (srov. Kristus vás miluje – Jan Pavel II. mládeži).
 
(foto: Karel Pazourek/Člověk a víra, www.clovekavira.cz)
 
Bůh se mnou počítá
Kdo je ten, kdo povolává? Prorok Jeremiáš slyší Boží slovo, kde mu Bůh říká: „Ještě jsi nebyl počat v lůně matky a znal jsem tě.“ Bůh je ten, který miluje jako první, proto počítá s každým a pro každého má originální a zcela osobní plán. Volá tedy ten, který je plný lásky ke každému člověku. Proto je jeho povolání jistě to nejlepší, co může člověk přijmout a naplňovat. Pokud Bůh někoho povolá, též ho vybaví k tomu, aby úkol dokázal vykonat. Není třeba se bát, ale je třeba v důvěře spoléhat na Boží pomoc. Podobně jednal mladík, který u sebe měl pět chlebů a dvě ryby. Tedy jen sotva pro své nasycení. Riskoval, že se nenají a neváhal to málo dát Ježíšovi. Ježíš jeho málo rozmnožil pro velký zástup lidí a ještě zbylo dvanáct košů úlomků. Najedl se on a díky němu a Ježíšovi i další (Jan 6,9-13).
Mládí je doba hledání odpovědi na otázku: Kde je mé místo? Již v mládí se připravujeme na přijetí životního úkolu, povolání, a to především ochotou ke službě druhým, odvahou vykonat celoživotní volbu a důvěrou, že Pán nás vede a dává sílu a že nás v životě podrží. Povolání je to, co Bůh chce prožít se mnou, s konkrétní a jedinečnou osobou na celém světě a v celých dějinách světa, a to pro médobro a dobro druhých lidí. Nikdo jiný s ním neprožije přesně to samé, co s ním prožívám já, jedinečná bytost, kterou chce Bůh v přemíře své lásky obdarovat.
 
Základní druhy povolání
„Každý má svůj dar od Boha, jeden pro to, druhý pro ono“ (1 Kor 7,7).
 
a) Manželství
Svým způsobem se jedná o základní povolání, protože je to naplnění prvního přikázání v Bibli:
„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: ‘Ploďte a množte se a naplňte zemi’(Gn 1,27-28). Manželství a rodičovství je povolání zobrazovat svou bytostí věčné společenství –Trojici, vyznačující se vzájemnou láskou a plodností. Zároveň se jedná o zobrazení lásky Krista a církve. Rodina je to nejcennější, co lidstvo dostalo do vínku. Je-li rodina v současné době napadána, je to výzva pro křesťany, aby obnovili toto lidské bohatství a znovu dosvědčili jeho krásu.
 
b) Kněžství
Jednoho dne Ježíš vystoupil na horu a zavolal k sobě ty, které chtěl, aby byli s ním a aby je poslal kázat... (srov. Mk 3,13-15)
Kněz je vybrán z lidu, aby se stal služebníkem Ježíšovy milosti a uprostřed shromáždění věřících zpřítomňoval Krista. Kněz dostává při svěcení vybavení (posvátnou moc), aby byl služebníkem církve jako tajemství (moc svátostí), jako společenství (spolu s biskupem shromažďuje do společenství) a jako poslání (hlásá evangelium). Jedná se o krásné povolání, které je spojené s radikální láskou ke Kristu, jež se projevuje volbou celibátu, tedy rozhodnutím patřit plně Kristu a žít životem zasvěceným.
 
c) Zasvěcený život
Některé Bůh volá, aby uprostřed světa uskutečnili evangelijní radu čistoty, chudoby a poslušnosti radikálním způsobem. Jedná se o následování stylu života, jakým žil Ježíš, dále jde o zdůraznění nebeských,n nepomíjejících hodnot a o svědectví o budoucím životě v nebi. Ti, kdo se pro takový život rozhodnou, vstupují do nějaké komunity, ve které spolu s druhými následují Krista a různým způsobem jsou plodní pro církev a pro svět: slouží druhým lidem modlitbou, příkladem vzájemné lásky, ale i konkrétním zaměřením společné činnosti (např. působení ve školství, ve zdravotnictví, v médiích).
 
d) Další způsoby povolání
Kromě zmíněných povolání někteří volí další možnosti, jiní se v nich ocitnou okolnostmi života:
– svobodní z důvodu vykonávání vznešeného povolání pro službu druhým (učitel, lékař),
– svobodní, kteří partnera nenalezli nebo jim životní okolnosti zabránili ve vstupu do manželství (např. nemoc, rozvod),
– žijící v manželství a zároveň i v zasvěcení (hnutí, sekulární instituty, třetí řády),– vdovy, vdovci.
Cesta k naplnění života těchto lidí je shodná se všemi ostatními. I oni dosáhnou svatosti, dokonalosti, realizovanou láskou – službou.
 
Duchovní cesty
Následovat Krista je možné různými způsoby a osvědčenými cestami. Jedná se o spirituality, které církev uznala jako konkrétní uskutečnění Ježíšových slov. Každá spiritualita prohlubuje určitý aspekt Ježíšova života. Existují řehole, kongregace, hnutí a mnohé další cesty, jak následovat Ježíše uprostřed církve v konkrétním společenství podobně zaměřených lidí.
 
Jak rozpoznat povolání
Předpokladem k rozpoznání povolání je být vůči Bohu v poloze „on-line“. To znamená žít v milosti posvěcující, protože bez ní jsme „off-line“. K tomu je třeba využívat pravidelně svátost smíření a svátost eucharistie a spolupracovat s Boží milostí, kterou v nich dostáváme. Důležité je naslouchání Bohu v modlitbě a v tichu. Konkrétní rozlišování je pak věcí naslouchání hlasu Božímu v našem srdci, rady se zpovědníkem, s tím, kdo nás duchovně vede, a s dobrými přáteli.
 
Závěr
Papež František neváhá mladé vyzvat: „Drazí mladí, v této kultuře dočasného a relativního mnozí říkají, že je důležité ‘užít si’ tuto chvíli, že nemá cenu zavazovat se na celý život, přijímat definitivní rozhodnutí ‘navždy’, protože se neví, co přinese zítřek. Já vás však žádám, abyste byli revolucionáři. Prosím vás, abyste šli proti proudu; ano, žádám vás, abyste se v tomto vzepřeli takové to kultuře dočasnosti, která se domnívá, že nedokážete přijmout odpovědnost za to, že jste schopni opravdu milovat. Mám ve vás mladé důvěru a modlím se za vás. Mějte odvahu ‘jít proti proudu’. A mějte také odvahu být šťastní“.
 
 
 Z publikace Dar společenství církve
vydal sekretariát Sekce pro mládež ČBK a AKSM
2015