Na úvod do tématu zde máme zamyšlení od bohoslovce Dominika Kováře, kde je rozebrán původ slova "církev", co to znamená, když o církvi tvrdíme, že je společenství, co církev tedy je a jak vlastně vznikala. Pohled katechismu nabízíme ve videokatechezích Youcat - téma Církev.

   Řecký výraz pro CÍRKEV je „ECCLESIA“, což v překladu znamená VYVOLENÍ. My všichni, kdo jsme byli pokřtěni a věříme v Boha, jsme vyvoleni Bohem. Společně tvoříme církev. Kristus je podle slov apoštola Pavla její hlavou, její hlavní částí. Apoštol Pavel říká: „On (Kristus) je hlava těla, to je církve.“ My pak jsme jejím tělem.

(Theodore C. flickr.com [online]. creative commons)

   Jak už zde bylo řečeno, slovo církev má původ v řečtině a kromě toho slova ecclesia-vyvolení, se může vykládat i jako tzv. „KYRIAKÉ“ – tedy NÁLEŽÍCÍ PÁNU. Církev tedy jsou vyvolení ze všech národů, kteří byli křtem přičleněni ke Kristovu Tělu.

Nádhernou zprávu o začátcích církve nám podává evangelista sv. Lukáš:

   Všechno to začalo v Jeruzalémě, v městě Ježíšovy smrti a jeho zmrtvýchvstání. Apoštolové a učedníci byli shromážděni v jednom domě. Maria, Ježíšova Matka, byla také s nimi a mnoho jiných žen. Očekávali Pomocníka, kterého jim Ježíš slíbil, a společně se modlili. Potom PADESÁTÉHO DNE se to stalo. S hukotem jako silného větru sestoupil Duch Boží z nebe, naplnil dům a zažehl jejich srdce. Všechen jejich strach z těch, kdo pronásledovali a odsoudili Ježíše, pominul. Učedníci byli naplněni horlivostí. Nemohli už zůstat v domě. Museli vyjít. A oni si to ani nechtěli nechat pro sebe. Šli hlásat radostnou zvěst druhým.

   Lidé, ve kterých žije Ježíšův Duch, si mohou navzájem rozumět, i když nemluví toutéž řečí. Už si nejsou navzájem cizinci, bez ohledu na to, k jaké národnosti nebo k jaké rase patří. V onen den, o prvních letnicích, promluvil Petr, první z apoštolů a pronesl první misijní kázání o Kristu. Jeho slova byla tak neodolatelná, že všem, kdo je slyšeli, to proniklo srdce. Svatý Lukáš nám říká, že asi tři tisíce lidí uvěřilo. Byli pokřtěni a stali se společenstvím v Ježíši Kristu, bratřími a sestrami, církví Ježíše Krista.

   Krásným předobrazem církve nám může být Archa Noemova. Bohu bylo smutno, že lidé, které stvořil, na něj zapomněli, žijí si podle svého a páchají různé špatnosti a neplechy. Bůh tedy sesílá na zem zkázu. Ale nechce úplně vyhubit všechno živé. Zachraňuje vyvolené – Noe postaví velkou loď a spolu se svou rodinou jsou tak zachráněni. A spolu s nimi zachraňuje Bůh i tvory zvířecí: z každého druhu zvířat po páru. Strhnul se velký lijavec, který trval 40 dní a nocí – to byla tedy očista země od hříchu a záchranou byla pouze a jenom archa. Bůh si chrání svou „lodičku“ – církev. Není žádné jistoty, než Božího plavidla – církve. No a v Bibli čteme, že zavanul vítr. Jakoby obraz – začátek stvoření, kdy Boží duch (Boží dech) zavanul nad vodami… církev nabízí nový život v Duchu (dechu) Božím. Archa s hrstkou lidí je novou nadějí lidstva – i v církvi je zárodek Božího lidu – který spoluvytváří Boží království. Nenechme se odradit malým počtem věřících – nezáleží na kvantitě – čili počtu, ale na věrnosti a důvěře. Církev je univerzální – je pro všechny lidi, má všechny potřebné prostředky spásy. Církev neukazuje jen cestu ke Kristu – Pravdě, Životu, ale sama je Kristovým Tělem. Loď = předobraz církve. Bůh zachraňuje ze všeho stvoření – z lidí i zvířat. Dokážete si představit, jaký v té arše musel být zvěřinec. To byla hotová ZOO J. Asi to tam zrovna moc nevonělo JJ. Ale Bůh má rád každého tvora a chce jej zachránit.

   No a konečně se dostávám k otázce: „Co to znamená, že církev je společenství?“ Je důležité to pochopit, aby bylo možné porozumět církvi a jejímu způsobu života. „Jedná se v podstatě o společenství s Bohem skrze Ježíše Krista v Duchu svatém.“ Cílem tajemství Božího plánu spásy je společenství člověka s Bohem prostřednictvím Ježíše v Duchu svatém. A toto společenství k nám přichází ve slově Božím a ve svátostech. „Křest je brána a základ společenství v církvi, eucharistie je pramen a vrchol celého křesťanského života. Přijímání eucharistického Těla Kristova představuje a vytváří, tedy buduje niterné spojení všech věřících v těle Kristově, což je církev.“

   Církev je tedy plodem eucharistie, není důsledkem toho, že se máme rádi, nebo že se společně modlíme: jde o to, že sám Bůh nás posiluje svým Slovem a svým tělem a činí z nás tak jediné společenství, velmi úzce propojenou skutečnost, rodinu, kterou nelze srovnat s žádnou lidskou příbuzností. Takovým způsobem jednota směřuje od Boha k člověku a přichází k lidem skrze církev.

   Jak učí Katechismus: Církev tvoří všichni, kdo věří v Krista a jsou pokřtění (viz KKC 782). Proto je v dnešní situaci důležité to, co řekl emeritní papež Benedikt XVI. mladým v Madridu při setkání mládeže: „Ježíše nelze následovat osamoceně. Kdo podlehne pokušení jednat „na vlastní konto“ či žít víru podle individualistické mentality, která převládá ve společnosti, vystavuje se riziku, že se nikdy nesetká s Ježíšem Kristem nebo skončí následováním jeho falešného obrazu.“

   Církev je společenstvím lásky. Láska, aby byla živá a stálá, musí být vzájemná, musí tvořit společenství sjednocené v Kristově lásce. Jenom tím plamen lásky v našich srdcích postupně nevyhasne. Musíme ale vždy začít od Boha, od Boha, který je láskou, a současně se k němu stále vracet. K tomu není lepší cesta než neustále obracet svůj zrak k Marii, Matce církve i Matce všech Kristových následovníků. Ona je obrazem i počátkem církve, která se dovrší v budoucím věku.

   No a na závěr přidávám pár bodů k zamyšlení, pomocí kterých si můžeme znovu oživit svůj vztah k církvi:

  • Čím je pro mne církev?
  • Jaká je má důvěra a láska k církvi?
  • Je pro mne církev více objektem kritiky, nebo ji vnímám jako Boží dílo?
  • Jaké já mám dary pro církev?
  • Kde je mé místo v církvi?
  • Dokážu být šťastný tam, kde jsem a nezávidět druhým?
  • Uvědomuji si sílu evangelia, které přetváří i dnes celý svět?
  • Je pro mne samozřejmou součástí mé víry i její předávání druhým lidem? Dokážu i dnes svědčit druhým o své víře?

autor: Dominik Kovář