V prvním článku k tématu "Církev?" jsme se věnovali výkladu, co vlastně církev znamená. Často z mnoha stran od lidí slýcháme, že v Boha věří, ale církev nepotřebují. My církev potřebujeme? Proč? Ondřej Sztrurc (25) z Evangelikánského společenství křesťanů, rád pracuje s mládeží a především má rád místní církev, proto nám napsal článek právě na toto téma - Proč potřebuji církev?

Nepotřebuju církev, protože si vystačím. Vztah s Bohem jde vést sám, protože církev je plná pokrytců, kteří se tváří svatě a starají jenom o sebe. Koneckonců, komu by se chtělo v neděli vstávat. Nepotřebuju, aby mi někdo připomínal, že jsem špatný, vždyť to vím moc dobře a dokážu na tom pracovat sám. Sám mám málo peněz, ještě aby po mně církev chtěla dávat část Bohu.

(Ilustrační foto: Vítek Šimek)

Určitě jsi někdy slyšel, nebo si sám myslel, jednu z výše uvedených věcí. Zkrátka, že můžeš věřit v Boha, ale nepotřebuješ chodit do církve/sboru/kostela.

Boží realita je však taková, že následovat Ježíše a nebýt součástí společenství křesťanů je oxymoron - Bůh nám ale takovou možnost nedává, a tak pokud milujeme Boha, budeme bojovat za Jeho zdravou církev.

Faktem je, že za všechno, co za něco stojí, se musí bojovat. Nikdo z nás by se asi nevzdal partnera nebo rodiny proto, že nejsou dokonalí. Protože ve vztahu nejsem primární já, ale ten druhý. Každý člověk s trochou rozumu ví, že blízké vztahy jsou něco, do čeho musí investovat, odpouštět, mít trpělivost, bojovat a někdy i krvácet, když otevřeme svoje srdce a druhý člověk nám ublíží. Nejpevnější vztahy, které máme, jsou s lidmi, se kterými jsme vítězně prošli nejvíce problémy a konflikty.

Ale u církve máme pocit, že by měla tak nějak naplňovat naše potřeby - být dokonalá a bez problémů.

Dnes máme pocit, že naše účast v církvi může být pasivní – v neděli přijít, duchovně načerpat, zabavit se a vrátit se zpátky do osobního života.

Tenhle přístup ale není nic jiného, než sobecký, schází mu totiž větší obraz - kde bychom byli dneska, kdyby tu v minulosti nebyla církev, která přinesla Bibli a víru až k nám. Křesťané v historii o církev často museli bojovat – o to aby přežila nebo aby se nezkazila.

Žít křesťanský život bez církve zní až příliš pohodlně - příliš pohodlně na to, aby to nemělo následky, které nám ublíží a další generaci nezanechají žádný odkaz.

autor: Ondřej Szturc